Kam zmizely barvy? Od barevného retra k éře "všechno je béžové"

Stojím ve své dílně na Praze 7, obklopená látkami, a občas se musím usmát. Když ušiju zářivě tyrkysovou kabelku, slyším: „Veru, to je moc barevné.“ Když uberu plyn a sáhnu po šedé nebo černé, přijde mi zpráva: „Není to poslední dobou nějaké nevýrazné?“

 Je to začarovaný kruh, který mě přivedl k otázce: Kdy jsme se jako lidstvo začali bát barev? Kam zmizela ta radostná odvaha z přelomu milénia?

Vzpomínáte na rok 2000? Svět byl jeden velký bonbon!

Pokud jste jako já generace Y (mileniálové), určitě si pamatujete tu explozi optimismu. Naše telefony nebyly jen černé placky – měly růžové kryty. Apple neprodával jen šedé notebooky, ale průsvitné, bonbonově modré iMacy. Oční stíny? Modré!

• Modré stíny jako symbol odvahy: Na přelomu milénia byla modrá všude – na víčkách i v designu iMaců. Nebyl to kýč, byl to projev bezmezného optimismu a víry v barevnou budoucnost, o kterou nás dnes připravuje „luxusní šeď“.

Britney Spears v latexu? Červená!

• Barva jako reflexní prvek: Pro nás pejskaře není barva jen estetika. Když venčím Lea, Matyho nebo Elí v sychravém pražském počasí, výrazná kabelka nebo obojek fungují jako neoficiální bezpečnostní prvek. V šedém kabátu v šedé mlze zmizíte, ale se SNiky design kouskem Vás nikdo nepřehlédne.

Svět vypadal jako videoklip, který se nebojí vyčnívat. Byla to éra, kdy barva znamenala budoucnost.

Černá jako brnění: Proč teď hrajeme na jistotu?

Dnes se podíváte na ulici a vidíte moře černé, tmavomodré a béžové. Psychologie je v tomto neúprosná. Barva je risk. Když si koupíte výraznou kabelku, říkáte světu: „Tady jsem, dívejte se na mě!“  V ekonomicky nejisté době ale podvědomě volíme „bezpečí“. Černá je sázka na jistotu, která „nestárne“. Je to naše brnění proti světu, ve kterém se snažíme nevybočovat, abychom náhodou neudělali chybu. Ale ruku na srdce – není život příliš krátký na to, abychom splývali s asfaltem?

"Blanding" aneb nadvláda algoritmové šedi

Všimli jste si toho taky? Na Instagramu vypadají všechny obýváky stejně. Béžová zeď, béžová sedačka, béžové kafe. V marketingu pro to máme termín Blanding (z anglického bland = fádní). Slavné značky zahazují svá ikonická loga a nahrazují je unifikovaným černým písmem. Proč? Protože algoritmus nám říká, že „čistý a neutrální“ design vypadá na displeji telefonu luxusněji. Ale luxus bez duše je jen… nuda.

SNiky design jako barevná rebelie (i v mé dílně)

Moje tvorba v SNiky design je tak trochu jako boj s větrnými mlýny, ale já se nevzdám. Pro nás pejskaře mají barvy navíc jeden zásadní rozměr: bezpečnost a viditelnost. V šedém podzimním dni je barevná kabelka nebo výrazné vodítko to, co vás odliší od okolí. Není to jen estetika, je to radost, kterou si nesete s sebou, i když venku prší.

Ať už sáhnu po své oblíbené královské modré, nebo vytvořím něco v tlumenějších tónech pro dny, kdy se chceme trochu schovat, vždy do toho dávám kousek té rebelie proti „béžovému světu“.

„V černé vypadáte jako všichni ostatní, v barvách vypadáte jako Vy.“

 

Nebojte se barev. Nejsou jen pro děti nebo pro ty „divné“. Jsou pro každého, kdo chce světu ukázat, že v něm stále hoří jiskra fantazie.

Vaše Veronika

alias SNikýšek